Aktuální informace

Na For Pets bude zítra i malá Heda, která má zbarvení divoké kočky habešské (tak trochu :o)...)

Jaká je Heda?
Je milá, hodně hravá, někdy bojácná, zvědavá. Narodila se venkovní kočičce, její sestřička Halka je už dávno v se svými lidmi. A Heda stále čeká a vyhlíží vás. Musíte si ji získat, zpočátku bude potřebovat chápající trpělivé hodné své lidi. Miluje hraní s odrůstajícími koťaty a řádí s nimi - ale po "kočičkovsku" - to je mírně a něžně. Je nevtíravá, trochu vždy čeká, až ji člověk sám nabídne přátelství. Je vhodná do bytu, v novém domově by přivítala kočičí kamarádku či kamaráda. Hedě je 10 měsíců, je již kastrovaná. Teď bydlí u mě, ale už se těší na vás :o)... Dana
Fotka: Na For Pets bude zítra i malá Heda, která má zbarvení divoké kočky habešské (tak trochu :o)..) Jaká je Heda?Je milá, hodně hravá, někdy bojácná, zvědavá. Narodila se venkovní kočičce, její sestřička Halka je už dávno v se svými lidmi. A Heda stále čeká a vyhlíží vás. Musíte si ji získat, zpočátku bude potřebovat chápající trpělivé hodné své lidi. Miluje hraní s odrůstajícími koťaty a řádí s nimi - ale po
 

A z našich kočiček pojede zítra na For Pets 1,5 roční Olie!

Pár slov o Olie ...
Drouboučká bílomourinka byla odchycena letos v zimě spolu s tříbarevkami Omarou a Oru. Kvůli ní bylo nutné odchyt uspíšit, protože na krmení cho-dila nemocná, navíc ošklivě poraněná. Po nasazení antibiotik ji ještě postihl spontánní potrat – a bylo opravdu co dělat, aby nás Ollie navždy neopustila. Nyní se již pěkně zotavila a zakulatila, zůstalo jí pouze občas hlasitější dýchání. Na lidi si zvyká, přijde si poležet na deku, ale před pohlazením ještě ucukne. Zato řečí má jak vody, vše komentuje, pokřikuje (pospěš si, umírám hlady, ale tyhle granulky přece néé!!! kde se couráš s tím masíčkem?). Vhodná kamarádka k další kočce. Zvyklá v bytě, čistotná, ale může chodit i ven.
Přijďte se na Olie podívat, třeba se vám zalíbí a vezmete si ji domů. Dana
Fotka: A z našich kočiček pojede zítra na For Pets 1,5 roční Olie!Pár slov o Olie ...Drouboučká bílomourinka byla odchycena letos v zimě spolu s tříbarevkami Omarou a Oru. Kvůli ní bylo nutné odchyt uspíšit, protože na krmení cho-dila nemocná, navíc ošklivě poraněná. Po nasazení antibiotik ji ještě postihl spontánní potrat – a bylo opravdu co dělat, aby nás Ollie navždy neopustila. Nyní se již pěkně zotavila a zakulatila, zůstalo jí pouze občas hlasitější dýchání. Na lidi si zvyká, přijde si poležet na deku, ale před pohlazením ještě ucukne. Zato řečí má jak vody, vše komentuje, pokřikuje (pospěš si, umírám hlady, ale tyhle granulky přece néé!!! kde se couráš s tím masíčkem ? :-) Vhodná kamarádka k další kočce. Zvyklá v bytě, čistotná, ale může chodit i ven.Přijďte se na Olie podívat, třeba se vám zalíbí a vezmete si ji domů. Dana
 

Kdo z našich kocourků pojede zítra na For Pets?

Přece Vladivoj!
Černý kocourek s výrazně trojúhelníkovitou hlavou, Vladivoj, pochází stejně jako jeho sestřička Vědunka ze sídlišťátka nedaleko Šárky. Dvě mourovaté maminky Vlastičky a černáteta Hodka už se po kastraci prohánějí zpátky ve svých křoviscích, právě tak superdivoký bráška, mourek Ctirad. Vladivoj (tj.Vládík) se během pobytu u nás hezky ochočil, tak by ho bylo na venkovní kočku škoda. Rád si pohraje, nechá se pohladit, začíná z něj být dobrý čtenář. Je velmi společenský k ostatním kočkám, a naprosto nedominantní: v rámci hry klidně dovolí, aby si s ním třebas kouleli, nezkazí žádnou legraci. Nyní zvyklý v bytě, čistotný, vhodný kamarád k další kočce, mohl by chodit i ven.
Přijďte se na něho podívat, adoptujte si ho! Dana
Fotka: Kdo z našich kocourků pojede zítra na For Pets?Přece Vladivoj! Černý kocourek s výrazně trojúhelníkovitou hlavou, Vladivoj, pochází stejně jako jeho sestřička Vědunka ze sídlišťátka nedaleko Šárky. Dvě mourovaté maminky Vlastičky a černá teta Hodka už se po kastraci prohánějí zpátky ve svých křoviscích, právě tak superdivoký bráška, mourek Ctirad. Vladivoj (tj.Vládík) se během pobytu u nás hezky ochočil, tak by ho bylo na venkovní kočku škoda. Rád si pohraje, nechá se pohladit, začíná z něj být dobrý čtenář. Je velmi společenský k ostatním kočkám, a naprosto nedominantní: v rámci hry klidně dovolí, aby si s ním třebas kouleli :-), nezkazí žádnou legraci. Nyní zvyklý v bytě, čistotný, vhodný kamarád k další kočce, mohl by chodit i ven.Přijďte se na něho podívat, adoptujte si ho! Dana
 

Vrácenka

Sylva, kterou jsem dávala v únoru na Valentýnské umísťovací výstavě mladým lidem s miminkem, se mi včera vrátila. Prý nebyla vůbec komunikativní, stále se schovávala a navíc se rodina stěhuje do jiného bytu, takže si mysleli, žebude nejlepší, když Sylvu vrátí. Nevyvracela jsem jim to a Sylvu přijala zpět. Je vyděšená, nešťastná, dušička se jí asi otřásá strachem z dalšího neznámého a možná i prodělaným traumatem z toho, co prožila v uplynulých týdnech.
Ráda bych o ní napsala pár vět. Je to vesnická kočka, ze Staré Huti u Dobříše. Běhala tam s dalšími kočkami bez majitelů, které nikomu nepatřily a nikdo je ve vesnici nechtěl. Minulé léto jsem byla kontaktována starostou obce, zda bychom jim s těmito kočkami nepomohli, zda bychom je neodchytili a nepostarali se o ně. Pustila jsem se do toho. Sylva byla březí. Jezdily jsme tam s kamarádkou každý volný večer, ale Sylva byla mazaná kočička, nepodařilo se nám ji chytit. Začátkem srpna přišla bez bříška, tak jsme věděly, že nás čeká ještě odchyt koťat. Koťata jsme našly v opuštěném kurníku, ale věděly jsme, že musíme nejdřív chytit Sylvu. A zase se to nepodařilo, koťata z kurníku zmizela. Nebylo po nich ani vidu. Myslely, že zahynuly, ale skoro po dvou měsících jsme je uviděly i se Sylvou, podařilo se jí je uživit. Postupně jsme je odchytily a nakonec se podařilo odchytit i mámu Sylvu. Koťátka nebyla ale zdravá, některá nepřežila. Sylva byla také nemocná, ale postupně se uzdravovala a z hubené venkovské kočky a stávala pěkná černá kráska s hebkým kožíškem. Bála se, ale byla zvědavá a letmo se nechala i pohladit. Zvládla očkování i kastraci. Ještě jsem ji ani nestačila dát do inzerce, když jsem ji brala na její první umísťovací výstavu. Nečekala jsem, že by o ni někdo stál. Ale přišli mladí lidé s miminkem, Sylva se jim líbila a když jsem jim vysvětlila, že bude ještě nutné Sylvu ochočit, řekli, že to nevadí a vzali si jí. Zpočátku jim nechtěla jíst, ale po pár dnech to už bylo dobré. Tak jsem byla ráda, že Sylva našla hodné lidi a klidný domov. Ale nakonec vše dopadlo jinak.
Je mi jí líto. Stále ji v duchu vidím, jak běhala zoufale po vesnici a hledala jídlo. Jak nám místní lidé říkali, že tam kočky nechtějí, ať si je odvezeme. Jak byla hubená, ale stejně zvládla péči o koťata. Jak byla mírná a trpělivá, když byla nemocná. Jak spokojeně vypadala, když se začala uzdravovat. Jak krásná začala být. Jak ztraceně vypadala v kleci na výstavě. Jak je teď vyděšená a jak smutné oči má.
Je to kočka s nejistou budoucností. Kdo ji bude chtít? Mazlit se nebude určitě ještě dlouho, možná nikdy. A vypustit ji? Kam? Kdo by ji chtěl krmit, komu by stála za námahu? Když ani lidé z její vesnice ji nechtěli. Dana
Fotka: Vrácenka Sylva, kterou jsem dávala v únoru na Valentýnské umísťovací výstavě mladým lidem s miminkem, se mi včera vrátila.  Prý nebyla vůbec komunikativní, stále se schovávala a navíc se rodina stěhuje do jiného bytu, takže si mysleli, že bude nejlepší, když Sylvu vrátí. Nevyvracela jsem jim to a Sylvu přijala zpět. Je vyděšená, nešťastná, dušička se jí asi otřásá strachem z dalšího neznámého a možná i prodělaným traumatem z toho, co prožila v uplynulých týdnech. Ráda bych o ní napsala pár vět. Je to vesnická kočka, ze Staré Huti u Dobříše. Běhala tam s dalšími kočkami bez majitelů, které nikomu nepatřily a nikdo je ve vesnici nechtěl. Minulé léto jsem byla kontaktována starostou obce, zda bychom jim s těmito kočkami nepomohli, zda bychom je neodchytili a nepostarali se o ně.  Pustila jsem se do toho. Sylva byla březí. Jezdily jsme tam s kamarádkou každý volný večer, ale Sylva byla mazaná kočička, nepodařilo se nám ji chytit. Začátkem srpna přišla bez bříška, tak jsme věděly, že nás čeká ještě odchyt koťat. Koťata jsme našly v opuštěném kurníku, ale věděly jsme, že musíme nejdřív chytit Sylvu. A zase se to nepodařilo, koťata z kurníku zmizela. Nebylo po nich ani vidu. Myslely, že zahynuly, ale skoro po dvou měsících jsme je uviděly i se Sylvou, podařilo se jí je uživit. Postupně jsme je odchytily a nakonec se podařilo odchytit i mámu Sylvu. Koťátka nebyla ale zdravá, některá nepřežila. Sylva byla také nemocná, ale postupně se uzdravovala a z hubené venkovské kočky a stávala pěkná černá kráska s hebkým kožíškem. Bála se, ale byla zvědavá a letmo se nechala i pohladit. Zvládla očkování i kastraci. Ještě jsem ji ani nestačila dát do inzerce, když jsem ji brala na její první umísťovací výstavu. Nečekala jsem, že by o ni někdo stál. Ale přišli mladí lidé s miminkem, Sylva se jim líbila a když jsem jim vysvětlila, že bude ještě nutné Sylvu ochočit, řekli, že to nevadí a vzali si jí. Zpočátku jim nechtěla jíst, ale po pár dnech to už bylo dobré. Tak jsem byla ráda, že Sylva našla hodné lidi a klidný domov. Ale nakonec vše dopadlo jinak. Je mi jí líto. Stále ji v duchu vidím, jak běhala zoufale po vesnici a hledala jídlo. Jak nám místní lidé říkali, že tam kočky nechtějí, ať si je odvezeme. Jak byla hubená, ale stejně zvládla péči o koťata. Jak byla mírná a trpělivá, když byla nemocná. Jak spokojeně vypadala, když se začala uzdravovat. Jak krásná začala být. Jak ztraceně vypadala v kleci na výstavě. Jak je teď vyděšená a jak smutné oči má. Je to kočka s nejistou budoucností. Kdo ji bude chtít? Mazlit se nebude určitě ještě dlouho, možná nikdy. A vypustit ji? Kam? Kdo by ji chtěl krmit, komu by stála za námahu?  Když ani lidé z její vesnice ji nechtěli.
 

V Praze 3 se ztratila mourovaná kočka, prosíme pomozte!

Ztratila se mourovaná kočka, a to 21.03.2014. Jmenuje se Vilda (neslyší na to). Plemeno Kočka domácí, samička. Je stará 2 roky. Kočka je šedá mourovatá, drobná, velmi plachá. Je kastrovaná. Bude možná někde zalezlá. Vypadla z přepravky na nároží Vinohradské a Čáslavské ulice a utíkla Čáslavskou ulicí směrem k Vršovicím. Roh Vinohradské a Čáslavské ulice je téměř na křižovatce Flora, po levé straně, jedete-li směrem k centru (od Olšanských hřbitovů). Vilda se bojí lidí, každého prudkého pohybu. Žádný obojek na sobě nemá. Čip, ani tetování bohužel také nemá. Nikdy se přímo nezatoulala. Fotografie je pouze ilustrační, bohužel nemám vlastní snímky.
Děkujeme za pomoc, Irena Portešová, tel: 729 229 919, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
 
" src="https://scontent-b-fra.xx.fbcdn.net/hphotos-frc3/t1.0-9/p180x540/1982136_10152062563653014_121083679_n.jpg" width=372 height=504>
 
Více článků...