Aktuální informace

Máťa


Černý Máťa je věrnou kopií Páťi, či obráceně Páťa je kopií Máťi. Tak či tak, bráškové jsou nerozluční malí pomocníčci, veselí a hraví. Jsou i naprosto nepřekonatelní v mazlení, chtějí se mazlit nejlépe oba najednou a jeden přes druhého. Spí v posteli, nejraději co nejblíž člověku, šťastní z té vzájemné blízkosti. Jsou rychlí, rádi skotačí, trochu se perou, milují lidi i kočky. Máťa ještě není plně očkován, k osvojení bude asi za měsíc. Ale pokud by se vám líbil, zamluvte si ho. Nebo si můžete osvojit oba brášky :o). Volejte na telefon 737486474. Dana
Fotka: MáťaČerný Máťa je věrnou kopií Páťi, či obráceně Páťa je kopií Máťi. Tak či tak, bráškové jsou nerozluční malí pomocníčci, veselí a hraví.  Jsou i naprosto nepřekonatelní v mazlení, chtějí se mazlit nejlépe oba najednou a jeden přes druhého. Spí v posteli, nejraději co nejblíž člověku, šťastní z té vzájemné blízkosti. Jsou rychlí, rádi skotačí, trochu se perou, milují lidi i kočky. Máťa ještě není plně očkován, k osvojení bude asi za měsíc. Ale pokud by se vám líbil, zamluvte si ho. Nebo si můžete osvojit oba brášky :o). Volejte na telefon 737486474. Dana
 

Páťa


Černý půlroční Páťa je mazlivý kocourek, který stále "pomáhá" v domácnosti, že byste ho někdy praštili... :o). Opravuje co se dá, ale po "kocourkovsku". Květináč se musí pošoupnout, hop a už je dole.. Ty brýle se musí trochu uklidit,packou se to zvládne, ejhle, spadly pod stůl. A co je dnes dobrého k večeři? Trošku si přivoním, au, pálí to.... no, ale učí se rychle, je to chytrý, milý kocourek a určitě časem vyspěje v chápajícího dospělého kocoura, zvyklého na běžný chod domácnosti, na lidskou blízkost, na naše lidské žití. Ještě není plně očkován, ale během měsíce bude připravený udělat vám radost a také - trochu vám pomoci s pracemi v domácnosti :o). Chcete-li si ho zamluvit, volejte na tel. 737486474. Dana
Fotka: Páťa Černý půlroční Páťa je mazlivý kocourek, který stále
 

Felík bílý čumáček se představuje

Felík bílý čumáček je asi půl roční kocourek, který se narodil ve vesnici u Dobříše. Lidé tam měli kočku, která nebyla kastrovaná a měla koťata - no a to neuhádnete - Felík je jedním z nich. Vyrůstá v našem depozitu na Budínku. Je to miláček, mírný a hodný, miluje hlazení a mazlinkvání se s člověkem. Hraje si a řádí, pere se s ostatními kočičími kluky v domácnosti, ale vše jaksi něžně, beze šrámů a bolístek. Je vybarvený jako ten kocourek na konzervě Felix - proto to jméno Felík bílý čumáček. Vůbec je takový čumáček, drobný, měkký, roztomilý. Ještě není plně očkován, ale nelíbil by se vám už teď? K odběru bude asi za měsíc, můžete si ho již zamluvit. Dana
Fotka: Felík bílý čumáček se představuje :o)Felík bílý čumáček je asi půl roční kocourek, který se narodil ve vesnici u Dobříše. Lidé tam měli kočku, která nebyla kastrovaná a měla koťata - no a to neuhádnete - Felík je jedním z nich. Vyrůstá v našem depozitu na Budínku. Je to miláček, mírný a hodný, miluje hlazení a mazlinkvání se s člověkem. Hraje si a řádí, pere se s ostatními kočičími kluky v domácnosti, ale vše jaksi něžně, beze šrámů a bolístek. Je vybarvený jako ten kocourek na konzervě Felix - proto to jméno Felík bílý čumáček. Vůbec je takový čumáček, drobný, měkký, roztomilý. Ještě není plně očkován, ale nelíbil by se vám už teď? K odběru bude asi za měsíc, můžete si ho již zamluvit. Dana
 

Jak se má Lojza

Lojzu jsem poprve uviděla v červnu 2012 na jednom žižkovském dvoře. Byla březí, olysalá, sešlá. Povedlo se mi zorganizovat její odchyt a poté jsem zařídila veterinární ošetření spojené s kastrací, protože vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu by koťata uhynula a možná by nepřežila ani Lojza. Podle paní doktorky je Lojza stará kočka, vytrhla jí poslední zub. V létě 2012 jsme odjeli s kočkami na chalupu na Dobříši a Lojzu jsme tam po nějaké době vypustili. Byla spokojená, zůstala na pozemku, nikam jinam se nehrnula. Jen lidí (i nás) se stále stranila. Na ruku vztaženou k ní (pokus o pohlazení) zle syčela, couvala, bála se. Koncem léta mi začalo dělat starosti, jak Lojzu přemluvit, aby s námi odjela do Prahy. Byla zvyklá na jídlo podávané na zdi, protože kuchyň, kde jedí moje normální kočky, je přece jen příliš nebezpečná. Nakonec jsem na zeď nastražila odchytovou klec a Lojza se vrhla na jídlo jako vždy, jenže tentokrát – klap..a bylo to. Zdravotně na tom byla už Lojza lépe, zvládli jsme i očkování. Nicméně měla stále krvácející ouška, někdy to bylo lepší, někdy horší. Zřejmě zažila zlé zimy venku a ouška jí omrzala. Nechala jsem jí ouška veterinárně vyšetřit a výsledek mě zarmoutil. Jednalo se o kožní nádory na obou uších. Jediné řešení bylo ouška amputovat. Vzhledem k tomu, že Lojza je naprosto neošetřitelná, takže žádné podávání léků, žádné mazání poraněných míst, prostě nic není možné, tak jsem nakonec souhlasila s tím, že ouška odstraníme. Operace se podařila a Lojza je bezouškatá. Zatím není nikde vidět žádné další boláčky. Tak snad to vydrží.
A jaká je Lojza povahově? Moc ráda bych napsala, že jsem jí ochočila. Ale neochočila. Moc ráda bych napsala, že je Lojza vděčná. Ale nevypadá na to. Stále stejně syčí, když k ní vztáhnu ruku. Stále couvá a bojí se jakéhokoliv kontaktu se mnou. Ale není plachá. S naprostou samozřejmostí sedí na stole v kuchyni, vyhřívá se na okně, chodí spát do peřin, válí se na koberci, pospává na kočkolezu, dokonce si někdy i hraje. Je zřejmě spokojená. Stará spokojená kočka, které museli lidé ublížit. Stále nevím, co s ní. Nemohu jí vypustit, ani kdybych věděla kam. Miluje teplo, nechce už být v zimě. Nemohu ji ani dost dobře umísťovat, člověk na ni nesáhne, pokud má Lojza kam utéct. A když ne, tak zle sekne drápky.
Navíc nevím, kdy rakovina zase udeří. Ale přece, když jí vidím, jak se sluní na okně, říkám si, mělo to cenu. Vidím slunící se starou spokojenou kočku. Dana
Fotka: Jak se má LojzaLojzu jsem poprve uviděla v červnu 2012 na jednom žižkovském dvoře. Byla březí, olysalá, sešlá. Povedlo se mi zorganizovat její odchyt a poté jsem zařídila veterinární ošetření spojené s kastrací, protože vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu by koťata uhynula a možná by nepřežila ani Lojza. Podle paní doktorky je Lojza stará kočka, vytrhla jí poslední zub. V létě 2012 jsme odjeli s kočkami na chalupu na Dobříši a Lojzu jsme tam po nějaké době vypustili. Byla spokojená, zůstala na pozemku, nikam jinam se nehrnula. Jen lidí (i nás) se stále stranila. Na ruku vztaženou k ní (pokus o pohlazení) zle syčela, couvala, bála se. Koncem léta mi začalo dělat starosti, jak Lojzu přemluvit, aby s námi odjela do Prahy. Byla zvyklá na jídlo podávané na zdi, protože kuchyň, kde jedí moje normální kočky, je přece jen příliš nebezpečná. Nakonec jsem na zeď nastražila odchytovou klec a Lojza se vrhla na jídlo jako vždy, jenže tentokrát – klap..a bylo to. Zdravotně na tom byla už Lojza lépe, zvládli jsme i očkování. Nicméně měla stále krvácející ouška, někdy to bylo lepší, někdy horší. Zřejmě zažila zlé zimy venku a ouška jí omrzala. Nechala jsem jí ouška veterinárně vyšetřit a výsledek mě zarmoutil. Jednalo se o kožní nádory na obou uších. Jediné řešení bylo ouška amputovat. Vzhledem k tomu, že Lojza je naprosto neošetřitelná, takže žádné podávání léků, žádné mazání poraněných míst, prostě nic není možné, tak jsem nakonec souhlasila s tím, že ouška odstraníme. Operace se podařila a Lojza je bezouškatá. Zatím není nikde vidět žádné další boláčky. Tak snad to vydrží. A jaká je Lojza povahově? Moc ráda bych napsala, že jsem jí ochočila. Ale neochočila. Moc ráda bych napsala, že je Lojza vděčná. Ale nevypadá na to. Stále stejně syčí, když k ní vztáhnu ruku. Stále couvá a bojí se jakéhokoliv kontaktu se mnou. Ale není plachá. S naprostou samozřejmostí sedí na stole v kuchyni, vyhřívá se na okně, chodí spát do peřin, válí se na koberci, pospává na kočkolezu, dokonce si někdy i hraje. Je zřejmě spokojená. Stará spokojená kočka, které museli lidé ublížit. Stále nevím, co s ní. Nemohu jí vypustit, ani kdybych věděla kam. Miluje teplo, nechce už být v zimě. Nemohu ji ani dost dobře umísťovat, člověk na ni nesáhne, pokud má Lojza kam utéct. A když ne, tak zle sekne drápky.  Navíc nevím, kdy rakovina zase udeří. Ale přece, když jí vidím, jak se sluní na okně, říkám si, mělo to cenu.  Vidím slunící se starou spokojenou kočku.  Dana
 

Ztratil se kocour Pan Ponožka

Kde se ztratil? Břevnov mezi ulicemi Patočkova (koleje Kajetánka) a Bělohorská.

.

Kdy? Ztratil se ve čtvrtek 13.3. 2014 k večeru.

.

Narodil se 17.11.2004, je kastrovaný, plašší, ale kdo ví, jak se bude hcovat, když bude mít hlad. Má uražený horní špičák a na bradě (spíš vpravo) vypadá, jakoby se ucintal od bílé kávy :o) Občas jsme jezdili na chalupu, kde celý víkend trávil venku a vždycky se vrátil domů. V Praze ven nechodil.

.

 
Více článků...