Aktuální informace

Jak se má Mia

Kočičku Miu jsem přijímala začátkem prosince. Před 12 lety jsem ji dávala jako kotě. Nyní mi ji majitelé vrátili, protože ji už nemohli mít. Mia je 13 letá kočička, která ale na svůj věk vůbec nevypadá. Je zdravá, vitální, hezká a baví ji život. Zpočátku se sice u mě bála, ale po dvou dnech se to v ní zlomilo a zvykla si vlastně okamžitě. Je mazlivá, přítulná a má mě ráda. Má totiž ráda lidi. Spí zásadně v posteli a přes den je také ráda v posteli a dělá tunýl
lky v dece, v kterých se pak schovává. Má ráda teplo. Ostatní kočky ignoruje, pokud nejsou moc blízko. Pak na ně výhružně zasyčí a ony jí raději ustoupí. Mia je totiž velká kočka a budí respekt. U jídla je ráda sama. Dávám jí jídlo extra na místo, kam za ní kočky moc nemohou, třeba do koupelny. To je spokojená a spořádá velkou porci. Mám z ní radost. Je u nás ráda. Vzala jsem Miu na tři umísťovací výstavy. Sice se líbila, ale vážný zájemce se pro ni nenašel. Na poslední výstavě onemocněla, dostala rýmu a tři dny zvracela. Tak jsem ji na další výstavu zatím nevzala. Mia je již kočičí seniorka a bála jsem se, aby zase neonemocněla. 
Tak vám ji milí přátelé představuji na fotkách. Prohlédněte si její fotky a kdyby se vám zalíbila natolik, že byste ji chtěli přijmout do svého domova, napište mi ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ), nebo zatelefonujte (737 486 474). Mia je kočičí osobnost a dojemná kočička zároveň. Svou láskou a přízní umí udělat den krásnější. Dana
 
Fotka uživatele OS Podbrdsko.
Fotka uživatele OS Podbrdsko.
Fotka uživatele OS Podbrdsko.
 

Jak se má Micinka

Micinka, starší kočička, zbyla po paní, která odešla do domova důchodců. Jak se má? Myslím, že si u mě zvykla dobře. Je to mírná kočička, ráda se chová, ráda se mazlí. Není vtíravá, vyčká, až ji sama vyzvu k mazlení. Je drobná, hezká, milá. Je již jednou očkovaná, je těsně před druhým očkováním. Pak se bude ucházet o vaši přízeň. Hodila by se do klidné domácnosti, nejlépe jako kočičí jedináček. Ráda by bydlela v bytě. Nelíbí se vám?
Pokud ano, volejte na telefon 737 486 474, nebo pište na náš email Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Dana

 
Fotka uživatele OS Podbrdsko.
 

Rozloučení s Benem

Včera jsme museli nechat uspat našeho psa Bena.

Ben nebyl útulkový pes, byl to náš rodinný pes. Bylo mu 15 let a my ho měli doma 14 let. Přivezli jsme si ho z útulku v Troji v lednu 2002. To už byl dospělý, asi roční pejsek.

Ben byl hodný, věrný a klidný. Všem kočkám, co prošly všemi těmi dlouhými lety naším domovem pomáhal najít ztracenou důvěru a sebevědomí. Všem ukázal, že psi jsou hodní, že se s nimi dobře kamarádí. A kočky to pochopily během pár prvních dnů u nás. Za celou dlouhou dobu se nestalo, že by se nějaká kočka Bena bála. Troufám si říci, že ho všechny měly rády.

V mladých letech byl Ben nesmírně vitální pes. Strávili jsme s ním celé dlouhé hodiny na projížďkách na kole po brdských lesích, já už padala únavou a on na mě vždy na kopci trpělivě čekal. Brdské lesy znám opravdu dobře, zásluhou Bena. Když mu už bylo nad deset let, vyměnili jsme kolo za pěší lesní tůry. Zase byl první na kopci a čekal. Nedovolil nám lenivět. Postupně jsme vycházky zkracovali, ale Ben měl pořád radost ze života. V posledním roce byl už trochu senilní, zapomínal, kam má jít. Už ohluchl, ale nevadilo to, naučil se v pohodě posunkovou řeč. Rozuměl. Stále ho bavilo očichávání a procházky. Už hodně spal, ale chutnalo mu jíst a vždy, když jsme přišli domů, tak nás radostně vítal. Na podzim se začal motat, ale ještě se to léky spravilo. Nyní, po vánocích, se jeho zdravotní stav začal rychle horšit. Byl už slabý a špatně se stavěl na nohy. Venku už vynakládal veškerou energii na chůzi a i pak byla jeho chůze nejistá. Doma se zadýchával, často se v noci budil s kňučením. Věděla jsem, že jeho radost ze života se vytrácí. Nechala jsem ho uspat doma, zemřel klidně.

Po celý život se Ben s chutí sobě vlastní účastnil všech kočičích akcí. Pomáhal stavět klece na všech možných kočičích výstavách, když to šlo, byl fyzicky přítomen i na výstavách samých. Vždy s dobrou náladou, vždy přátelský. Myslím, že si ho hodně kočičích lidí pamatuje.

Tak si, milí přátelé, kteří jste Bena znali, vzpomeňte naposledy společně s námi, se mnou i s Petrem.

Děkuji ti Bene za krásné roky, strávené s tebou. 
Tvé věrné přátelství se nám, mě i Petrovi, už na vždy vrylo do srdce. Dana

 
Fotka uživatele OS Podbrdsko.
 

Jak se má Enda

Enda, kočička nalezená v září. Pochází z jedné vesnice v Brdech, bezprizorní, hubená, hladová, březí. Porodila koťata, která vzápětí zemřela. A ona se zhroutila. Byla na infuzích, trochu se zvedla, do péče si ji vzala Hanička. Byly jsme domluvené, že mi Endu během pár dní předá do péče. Ale Enda se znovu zhroutila. Nemohla dýchat. Byla jí zjištěna tekutina v hrudníku. Plíce nemohly pracovat. Byla znovu hospitalizována. Byl jí zaveden do hrudníku dren a tekutina byla několikrát denně odsávána a hrudník byl čištěn fyziologickým roztokem. Test na FIP byl naštěstí negativní. Přesto její prognóza byla nejistá. Hospitalizovaná byla od 7. do 26.října. Pak již dren nemohl být déle v tělíčku, byl vyndán a Enda šla ke mě domů. Následné kontroly dopadly dobře. Dala jsem Endě dostatek času na regeneraci. Nyní je Enda již v dobré kondici a tak zítra podstoupí kastraci. Už to je třeba, neboť Enda již dvakrát mrouskala, že by se prý zase pustila do mateřství. 

Jaká je Enda? Nesmírně vděčná a mazlivá kočička. A neustále jí. Musela bych odebrat všechny misky s jídlem, což nejde, a tak nechávám Endu uždibovat. Byla hodně vyzáblá, tak má asi pocit, že doby hladovění si musí nyní vynahradit. No hubená už opravdu není. Tak asi to tak má být a snad Enda časem pochopí, že jídlo bude i zítra, i pozítří, .... 
Tak Endě držte, milí přátelé, zítra palce, ať je v bříšku Endy vše jak má být a ať přestojí kastraci v pořádku. 
Když půjde vše dobře, čeká Endu ještě dvoje očkování a pak se může začít rozhlížet po nějakém báječném domově, kde nešetří na jídle pro chudáka hladovou kočičku. Dana

 
Fotka uživatele OS Podbrdsko.
 

Kočička Micinka přijatá minulou neděli - jak se má?

Kočičku Micinku jsem přijala minulou neděli, protože její panička odcházela do domova důchodců a rodina se nemohla kočičky ujmout. Micinka je již starší kočička, takže jsem se bála, jak si zvykne. Zpočátku měla problémy jíst, přece jen to pro ni byla velká změna. Celý život strávila se svou milovanou paničkou v domku se zahrádkou. Už minulou neděli večer jsem si všimla, že Micka má mírné neurologické obtíže, záškuby v nožičkách a ocásku. V pátek jsme ji vzaly na vyšetření k veterinární lékařce. Lékařka nezjistila nic, co by záškuby mohlo způsobit, takže Micka dostává vitamíny skupiny B. Je možné, že záškuby má Micka ze stresu z přesunu ze svého dosavadního domova do naprosto odlišného prostředí. Nebo je to reakce na očkování. Veterinární lékař ji očkoval ještě u původní majitelky před přesunem a to proti kočičím nemocem, proti vzteklině a ještě ji odčervil. Což pro organismus starší kočičky, která nebyla do té doby vůbec očkovaná, mohlo být dosti zátěžovým zákrokem. Nevím, proč to lékař takto udělal, ani dcera původní majitelky mi to nedokázala zodpovědět. Doufám, že nyní podávané vitamíny skupiny B Micce pomůžou a pokud by se jednalo o reakci na nešetrné očkování + odčervení, tak postupně jedy z tělíčka odejdou. Micka již jí lépe, chová se u mě na klíně, přede při tom a celkově se zdá být již klidnější. Věřím, že i stres z obrovské životní změny, kterou se Micka snaží svým kočičím srdíčkem pochopit, postupně odejde. Snažím se jí hlazením, chováním a tichým domlouváním říci, že ji mám ráda a že jsem převzala funkci její minulé paničky. Tak nám milí přátelé držte palce, ať to společně dokážeme. Dana

 
Fotka uživatele OS Podbrdsko.
Fotka uživatele OS Podbrdsko.
 
Více článků...